Ústavní práva pro občany

Ústavní práva pro občany

vycházejí z Ústavy České republiky č. 1/1993 Sb. a

Listiny základních práv a svobod č. 2/1993 Sb.

Ústava ČR

čl. 1 odst. 1 Česká republika je svrchovaný, jednotný a demokratický právní stát založený na úctě k právům a svobodám člověka a občana.

Ústava ČR

čl. 1 odst. 2 Česká republika dodržuje závazky, které pro ni vyplývají z mezinárodního práva.

Ústava ČR

čl. 2 odst. 3 Státní moc slouží občanům a lze ji  uplatňovat jen v případech, v mezích a způsoby, které stanoví zákon.

Ústava ČR 

čl. 2 odst. 4 Každý občan může činit, co není zákonem zakázáno a  nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá.

Ústava ČR 

čl. 4 Základní práva jsou pod ochranou soudní moci.

Ústava ČR 

čl. 9 odst. 2 Změna podstatných náležitostí demokratického právního státu je nepřípustná.

Ústava ČR 

čl. 9 odst. 3 Výkladem právních norem nelze oprávnit odstranění nebo ohrožení základů demokratického právního státu.

Ústava ČR


čl. 10

Vyhlášené mezinárodní smlouvy, jimiž je Česká republika vázána, jsou součástí českého právního řádu.

Stanoví-li mezinárodní smlouva něco jiného než český právní řád, použije se mezinárodní smlouva.

Ústava ČR


čl. 95 odst. 1 Soudce je při rozhodování vázán zákonem a mezinárodní smlouvou, která je součástí českého právního řádu.


Soudce je oprávněn posoudit soulad jiného právního předpisu se zákonem nebo s takovou mezinárodní smlouvou.

Ústava ČR

čl. 95 odst. 2


Dojde-li soud k závěru, že zákon,

jehož má být k řešení věci použito,

je v rozporu s ústavním pořádkem, předloží věc Ústavnímu soudu.