Psychologie jednání úředníka

Duševní hluchota

Temporální oblast mozkové kůry má bohaté asociační spojení prakticky se všemi oblastmi neokortexu a tyto oblasti mají význam pro proces učení a paměti.

Asociačníoblasti sluchové, zrakové a tělové se stýkají v zadních partiích horního okraje spánkového laloku v tzv. Wernickoho centrum řeči. U 95 % lidí je toto centrum v levé hemisféře větší než v pravé.

Je hlavní oblastí lidské řeči, je na něj vázána schopnost interpretace slov a to jak řeči slyšené, tak i čtené.

Proto je někdy označováno jako senzorické centrum řeči. Tato řečová centra jsou spojena s motorickými oblastmi ve frontálních lalocích stejnostranné hemisféry. Je to tzv. Brockovo centrum řeči. Spolu s mozečkem odpovídá za tvorbu motorických vzorců mluvené a psané řeči. Nazývá se proto motorické centrum řeči.

Poškození asociačních drah vede u člověka k poruchám, které nazýváme afázie, kerá se projevuje i jako senzorická, což znamená neschopnost rozumět mluvenému a psanému textu - což zanmená duševní hluchota.

Prefrontální oblast mozkové kůry má bohaté spojení se strukturami limbického systému (amygdala, septum, atd.), což se projevuej na formováníorganizmu.

Při poškození této oblasti se projevují těžké poruchy v oblasti intelektu a dochází k intelektuálnímu rozvratu osobnosti - neadekvátní uvažování.


Emoční plochost

Oploštělost emotivity, je termín, který si zdravý člověk dokáže jen těžko představit. Normální emotivita je pružná, čilá, zdravě reagující na různé životní situace.

Přirozená reakce na tyto výkyvy životního běhu jsou zcela v mezích normy.

Jako přiměřené považujeme veselou náladu, když se člověku daří, pláč a smutek, když například zemře člen rodiny a vztek, když se člověk setká s nespravedlností.

Za patologickou považujeme sníženou schopnost adekvátně reagovat na tyto životní situace a ztrátu schopnosti je plně prožívat a projevovat radost nebo smutek. Polarity emotivity je zploštělá.

Kdyb\chom si představili vlnovku, jakousi sinusoidu, tak horní a dolní obloučky této vlnovky by byly stále více ploché, až y téměř zanikly do jedné vodorovné přímky.

Člověk, který má oploštělou emotivitu, je o ni ochuzen a je také ochuzen o empatii, což jepodstatné, protože při páchání bezpráví na druhém nemá dostatečnou ani emotivitu ani empatii se vžít do pocitů oběti.

Emoční oploštělost se objevuje především u schizofrenie a emoční tupost u demencí.

V případě, že by úřední osoba chtěla tvrdit, že se poškozenému občanovi žádná újma nestala musí předložit posudek kvalifikovaného znalce               ( lékařskou zprávu ), že je třeba schizofrenik, dementní nebo trpí jinou psychickou poruchou.

Integrační funkce centrální nervové soustavy

Emoce

Většina našeho konání ( poznání, vnímání ) je doprovázena emocemi neboli cirovým zabarvením.

Základní emoce jsou

Libé, kdy integrita našeho organizmu je posilována - pocit bezpečí, dostatekpotravy, teplo, pohodlí.

Nelibé, kdy je integrita našeho organizmu ohrožena - nebezpečí, hlad, zima, poranění, nemoc.

Uráží-li nás někdo či ohrožuje naše zdraví ( integritu ), dostameme zlost či jsme dokonce zuřiví, a v tomto stavu se pak bráníme.

Krajní emoční stavy dovedou ovlivnit vegetativní nervový systém, popř. endokrinní sekreci s příslušnou odpovědí, která v tomto případě znamená mobilizaci organizmu ve smyslu metabolických zdrojů, kardiovaskulárního systému, zkrácení latentních časů při vedení impulzů nervovými drahami.

Může nastat i opačný stav, kdy emoční ladění organizmu je demobilizující, spojené s pasivitou a depresí ( "strach svazuje").

Vlastní emoce jsou evokovány především z limbického systému a mimo amygdalu a hipokampus se na vytváření emocí podílí rovněž talamus ( příjemce dostředivých drah) a mozková kůra.